Slo(no)vinky č. 16.: Návštěvy Cankarjeva domu

Dlouhodobě sledujeme TED talks na webu. Když jsme ale postřehli, že se TEDx talk bude konat v Ljubljani, nedokázali jsme odolat. 14 dní dopředu jsme si museli zamluvit lístky. Bylo to jak klikání v ISu o páté. Do tří minut nebyla místa. A to jich v Cankarjevě domě nabízeli 1400. Měli jsme štěstí. Dostali jsme se na skvělou akci! 

Slo(no)vinky č. 15: Terenske vaje - level Uroš

15.11.2014

Na Ljublaňské geografii si mnohem více potrpí na terénní cvičení, než u nás v ČR. Má je snad každý předmět. A když už nejdete někam na celý den, většinou se jde alespoň na exkurzi do nějaké instituce. 

Na focení čas skoro nebyl. Možná až tak v druhé půlce exkurze.

Slo(no)vinky č. 14: Gremo na kosilo!

V Ljubljani mají celkem pěknou tradici v gastro akcích. Dneska se budu jemně, ale konkrétně, zmiňovat o Otevřené kuchyni (Odprta kuhna). Koná se vždy hned za rohem od trojmostí v naprostém centru města. Na konci října se konala poslední tato akce, a tak jsme se rozhodli ji ochutnat. A chutnalo nám.

Slo(no)vinky č. 13: Sobotní výlet

25.10. 2014

Cestování něco stojí, takže se pokaždé snažíme vymýšlet tu nejlevnější variatu, která se nabízí. V sobotu jsme si chtěli udělat nějaký výlet, ve kterém bychom zamířili na západ od Ljubljaně. Nabízel se nám Predjamski grad, ale také například Škocjanske jame. Po pečlivém zvážení a propočítání možnosti veřejné dopravy jsme se domluvili, že si vypůjčíme auto. 

Predjamski grad

Slo(no)vinky č. 12: Veletrh

Češi jsou holt taková nátura. Když se někde doslechnou, že je někde něco zadarmo, nemohou odolat. A tak jsme neodolali, když nám Ivča řekla, že je v Ljubljani jakýsi veletrh, kde zadarmo rozdávají různé bloky a tužky. A jelikož by se nám zrovna takové pomůcky hodily, vydali jsme se tam.

Slo(no)vinky č. 11: Benátky? Tak jedem!

Slovinsko má skvělou polohu. Za krátký čas se dostanete do jeho sousedních států a možná ještě dál. V. se tedy často dívá po levných převozech a objevil jeden do Benátek za 13 €! Z Ljubljaně je to po dálnici necelé 3 hodiny, tak proč ne? Už při cestování jsme se setkali s Italskou kulturou, neboť jsme převozem jeli ve složení Slovák, jeho žena (asi) Maďarka s jejich mixlou dcerou, Slovinka, my a Italka. Poslední zmíněná osoba dostála stereotypům své země, když po překročení hranic prakticky neodlepila telefon od ucha a hovořila jako kulomet. A to včetně gestikulace. Tu jsme měli zahrnutou asi gratis.:) Moc jsme nepochopili, kde dýchá a kdy mluvil člověk na druhém konci, ale tipuji, že jsou Italové vyzbrojení supermocí a zvládají mluvit zároveň.

I Benátky mají svoji šikmou věž.

Slo(no)vinky č. 10 - Muzeum současného "umění"

Ljubljana se stylizuje jako město umělců. Co jí také zbývá, že? Není nijak veliká, takže se svými necelými 260 tis. obyvateli ekonomickou (a asi ani jinou) díru do světa neudělá. Přímo první větou v oficiálním průvodci je: "Ljubjlana is a great place to visit, although you will not find world-renowned attractions here." Street art je tu na běžném pořádku. Od nechutných všudypřítomných čmáranic a tagů až po promyšlené kousky v prostoru.

Jedna mini malůvka u nábřeží...

Slo(no)vinky č. 9: Izlet

Ne, ačkoliv název v příspěvku v překladu znamená výlet, nejedná se o další vyprávění z našich cest po Slovinsku a okolí. Tato cesta byla o něco kratší - pouze na Aškerčevu cestu, kde máme naší filozofickou fakultu. 

Slo(no)vinky č. 8: Život na kolejích

Dnes vám sekce slo(no)vinky přináší příspěvek o našem každodenním chlebu. Jdeme na to. Čeká vás totiž ,,život na kolejích" a ne - nejedná se o zápisek z deníčku železničního fanatika. Jelikož jsme s V. zhýčkanci privátního typu, jsou pro nás jakékoliv koleje šokem. Proto prosíme osoby obrněné tomuto způsobu života za prominutí - budeme si skuhrat, neboť si teprve zvykáme.

Slo(no)vinky č. 7: Bled a Vintgar

5. 10. 2014

Neděle jsou jako stvořené pro výlety. Jelikož už asi všichni naši známí byli na výletě u profláklého Bledu, rozhodli jsme se tam taky vyrazit.

Jeli jsme opět vlakem, tentokrát se zpáteční jízdenkou za 9,2 €, což celkem ještě jde. Vlak měl opět zpozdění - už jsme holt trochu více na jihu, kousek od Itálie - asi to má vliv. Železnice oplývá spoustou posprejovaných vozů a stejně jako všechno ostatní se píše Slovenska  místo Slovinská - začínám si myslet, že jde o důkladné matení nepřítele. Chudáci američani - tipuju, že tu mají co dělat, aby Slovensko a Slovinsko rozlišili. Když už si pletli Česko a Čečnu. :)

Slo(no)vinky č. 6.: Kaj si po poklicu?

Živjo!

Už delší dobu přemýšlím, jak bych sem vyblila své zážitky z kurzu Slovinštiny, který jsme absolvovali před začátkem semestru. Měli jsme vlastně docela štěstí, protože jsme si za tento intenzivní kurz nemuseli platit. Přihlásili jsme se dostatečně dopředu na to, abychom ho měli blokově a ne jako někteří naši známí, kteří za něj musí platit cca 150 € a mít ho roztažený do celého semestru.

Slo(no)vinky č. 5: Slovinské pobřeží

30. 9. 2014

Jsme ve Slovinsku tři týdny a od začátku chceme jet k moři - dokud bude pořád hezky. No. Prví víkend hlásili ošklivé počasí - cca 3 mm za den. Raději jsme se tedy rozhodli setrvat v Ljubljani s tím, že se nám nechce vyhazovat tolik peněz za dopravu v případě, že by se výlet nepovedl. Někteří spolužáci ovšem jeli a vrátili se s úsměvem, že bylo krásně, a s lítostí nad tím, že doma nechali plavky. My jsme místo toho jeli na jednodenní výlet do Škofji Loky, čehož jsme nakonec vůbec nelitovali, takže nám naše nepřítomnost u moře ani moc nevadila.

Slo(no)vinky č. 4: Živalski vrt

V Ljubljani je zoo. Myslím asi hodně stereotypně, ale domnívám se, zoo u hlavního města by měla být nejlepší v dané zemi. No - jestli je nejlepší Slovinská zoo ta Ljubljanská, tak tedy potěš pánbůh. Máme ji ovšem pár kroků od kolejí a byl by hřích se tam nejít podívat. Co už ovšem byl hřích, bylo dát za tuto podívanou 6,50 € (studentské vstupné).

Slo(no)vinky č. 3 - Škofja Loka aneb náš první výlet

Yes! První volné dny. První možnost jet na výlet. Jelikož byl první týden zařizovací maraton, chtělo se nám vypadnout. Počasí nehlásí nic moc, takže k moři se nám nechce. Spojíme se s Honzou a v neděli se vydáváme do městečka Škofja Loka, spíš proto, aby nás nemrzela nějaká drahá cesta do dáli, kdyby bylo hnusně. Počasí se nakonec vydařilo, takže ani těch 2,60 euro za zpáteční jízdenku mrzet opravdu nemůže:)

Slo(no)vinky č. 2 - Příjezd

Do Slovinka se jede od nás z ČR nejlépe autem. Vlakem to je celkem drahé a v autobuse mi bývá špatně. V. rodiče byli tak hodní, že nás do našeho druhého domova hodili. Prý, že si udělají dovolenou. Tak jo. Cesta ubíhala rychle a dovolila nám obdivovat rakouská dálniční odpočívadla, jejich (samozřejmě) čisté záchodky a v neposlední řadě i okolní krajinu. V Ljubljani jsme byli vlastně hned. Pak ale nastalo lehké bloudění. Jelikož na kolejích o víkendu studenty nepřijímají, byli jsme nuceni si na den zamluvit hostel. Vybrali jsme si jeden hned v centru, adresu zadali do GPSky, ale pořád se nám k němu nedařilo dostat. Kroužili jsme po Ljubljani jako supi - bezvýsledně. Nakonec jsme zjistili, že je náš hostel v pěší zóně, takže jsme odstavili automobil a vydali se jej hledat pěšky. A Viola! Úspěch nastal poměrně rychle.

Slo(no)vinky č. 1 - Cože?

Ano, ten den přišel. Můj pseudodivnoblog možná dostává tvar v podobě nějakého zvláštního tématu. A momentálně jím nemůže být nic jiného než naše (moje a V.) několikaměsíční erasmácká výprava do Slovinské Ljubljane.

Ještě netuším, jakými zážitky tyto stránky budou popsané, ale ráda bych jejich prostřednictvím poslala zprávy domů o tom, jak se nám tu žije a co že to tu děláme.

Dopředu se všem čtenářům omlouvám. Snad Vás moje poznatky nepohorší... ale upřímnost se cení, ne?

Únorové předsevzetí

Obvykle si předsevzetí nedávám. Otevřeně se vyznávám, že to je ze strachu, že bych žádné nedodržela. Vím totiž o sobě, že jsem člověk se slabou vůlí. Nikdy nezačnu kouřit, protože bych nikdy nedokázala přestat. Nikdy pravděpodobně ani nezačnu hubnout, ačkoliv se k tomuto činu odhodlám pokaždé, když stoupnu po delší době na váhu :)