Březen začal ryze jarně. Zdá se, že je načase odložit zimní bundu a poohlédnout se po jarních botkách. Vysočina dneska překvapila teplem, slezlým sněhem, mlhou jak od Kinga a černýma nahrnutýma kupama štěrko-sněhu z ulic. Ne že by na ulicích štěrku nezůstalo hodně, ale tyhle kumulační tvary na krajích vozovek se dají přehlédnout jen těžko. 

Doma bylo přivítání sice příjemnější než tyhle hory, ale méně vřelé než okolní vzduch. Taťka místo ahoj pronesl: ,,Ty jsi tu nějak brzo, ne?" a bratr si z mého pokoje udělal hráčské doupě / kino rozšířených verzí Pána prstenů. Taky nevypadal moc nadšeně, že musí prostor na pár následujících dní opustit, ale aspoň mě pozdravil. Ještě že jsem se po cestě domů stavila v našem lokálním maloobchodě pro paprikové chipsy, na které jsem měla chuť už tři týdny. Bohužel je neměli, tak doufám, že ty nivové budou ještě lepší...