Slo(no)vinky č. 5: Slovinské pobřeží

30. 9. 2014

Jsme ve Slovinsku tři týdny a od začátku chceme jet k moři - dokud bude pořád hezky. No. Prví víkend hlásili ošklivé počasí - cca 3 mm za den. Raději jsme se tedy rozhodli setrvat v Ljubljani s tím, že se nám nechce vyhazovat tolik peněz za dopravu v případě, že by se výlet nepovedl. Někteří spolužáci ovšem jeli a vrátili se s úsměvem, že bylo krásně, a s lítostí nad tím, že doma nechali plavky. My jsme místo toho jeli na jednodenní výlet do Škofji Loky, čehož jsme nakonec vůbec nelitovali, takže nám naše nepřítomnost u moře ani moc nevadila.

Další týden se situace obdobně opakovala. Ale hlásili už 7 mm za den, takže jsme ten risk nechtěli podstupovat. Tentokrát už u moře opravdu pršelo, ale prý bylo jinak hezky. My raději zůstali v Ljubljani a šli se podívat do zoo.

Třetí týden už jsme si řekli, že jedeme, i kdyby hlásili trakaře. A vyplatilo se. Celý víkend na nás svítilo slunce tak intenzivně, že si někteří členové naší výpravy (které si Irové pletou s jejich lidem), připálili líčka. Ano, byla jsem to já a ano, prý takhle bílá může být jen Irka. Díky rezavým vlasům možná i Skotka, pravili pánové z Belfastu.

Nejdříve jsme jeli do Piranu. Janči se podařilo sehnat nám odvoz s Michalem a Tomášem, kteří tam jeli na den. Hned po cestě k centru jsme narazili na jakési staré hradby, na které jsme za euro vylezli. Nabídl se nám moc pěkný a příjemný pohled na celé městečko. Až v centru (samozřejmě) jsme zjistili, že jsme stáli asi metr od kešky. Kdyby se k ní dalo dostat zadarmo, asi bychom se pro ní vrátili a podívali se z tama na západ slunce.:)

Výhled z hradeb

V Pirani je jedno veliké náměstí. V. zjistil funfact, který Janča ohodnotila 6 body (z 10).:) V místě kde je nyní hlavní náměstí dřív býval malý dok, který obklopovaly hlavní budovy města. V doku ovšem končily i stoky z města a tak se radní kvůli smradu rozhodli místo pohřbít a vytvořit zde trh. Dlouhou dobu také místo sloužilo jako železniční/tramvajové nádraží, které navazovalo na trasu do Koperu. To ovšem bylo časem zrušeno a prosto zůstal otevřen, jako hlavní náměstí.

hlavní náměstí

V informačním centru prodávali Moč Petra Klepca:D

Ve zbytku městečka se snadno ztratíte. Městskou mapu mají udělanou velmi shitsky, takže se díky ní orientovat moc nedá. Uličky jsou ale nádherné: uzounké, romantické, občas znásilňovací. Prostě se jedná o místo, kde člověk chápe, proč se prováděly asanace měst. Nedovedu si tuto spletitost moc představit na větší ploše.

Dominantou města je kostel svatého Jiří u kterého nás překvapila oddělená zvonice od lodi kostela. V Izole a Koperu to vypadalo stejně, takže tam už jsme se ničemu nepodivovali. Navíc jsou si tato městečka v mnohém podobná, takže navštívit je hned po sobě znamená zažívat malé deja vu.

U Piranu jsme moc chtěli vidět i místní salinas. Na získávání soli z oceánů jsem psala i seminárku, a tak jsme se těšili na krásné solné kopečky. Dorazili jsme na místo a pán v budce po nás chtěl  6 € za vstup. Když viděl naše překvapené/zklamané/WTF výrazy, prohlásil, že to projít trvá dvě hodiny a že jestli chceme, tak můžeme na chvilku dovnitř zadarmo. Asi věděl proč. K vidění totiž nebylo skoro nic. Tak trochu to vypadalo jako české třecí rybníčky. Možná jsme byli jen na nějakém špatném místě nebo ve špatnou dobu, ale rozhodně jsme byli šťastní, že jsme za to neuvalili tolik peněz.

Ještě jsme se podívali na večerní výhled na městečko od kostela sv. Jiří, kde měli i zajímavě řešený chodník. Jak poznamenala Janča, tak trochu jako žít Brno (viz foto). Na večeři jsme si zašli do jednoho hladového okna na druhém náměstíčku, kde jsme si dali výbornou rybí tortilu a trochu horší zeleninový salát. Dokonce jsme odchytili i místní (z Mariboru;)), u kterých jsme upotřebili náš kurz Slovinštiny, neboť jsme se potřebovali dostat k otevřenému obchodu. A opravdu jsme si po cestě pěkně pokecali. Díky Andreo.

Abychom nějak ve zdraví (noci jsou chladné) zvládli přetrvat noc v Pirani, zabookovali jsme si nejlevnější hostel, který dovoloval jednodenní nocování - Youth hostel Piran.Otevřel nám pán v trenkách, který byl celý načichlý od trávy a evidentně hodně free. Nicméně se hostel ukázal být moc pěkně zařízený, včetně koupelny a kuchyně. Jediné minus byly příšerně vrzající schody, které ale nakonec nebyly takovým problémem, neboť celý hostel měl asi jen 3 nebo 4 pokoje. A spalo se krásně.

Druhý den jsme se rozhodli stopovat do Izoly. Ačkoliv bylo moc pěkně, nikomu jsme se asi nelíbili, tak jsme kus šli pěšky. Nakonec nás nabrala jedna postarší paní. Izola byla taková menší Piraň s trochu širšími uličkami, kde se dalo celkem i jezdit autem. Nepotkalo nás tu asi nic zajímavého. Podívali jsme se ale i dovnitř nejstaršího kostela, jehož klíče jsme si objednali na baru protější vinárny. Fajn systém. :)

Do Koperu nám zastavilo hned druhé auto. Nějaká mladá a velmi sympatická italská rodinka. Ačkoliv jsme odporovali, že jsme tři a mají jen dvě místa, narvali nás dozadu k dítku na autosedačce. Mladá svérázná Italka s potetovanýma rukama a zelenými konečky vlasů vypadala, že to je pro ně asi normálka. :) No, chudák Vojta. Tomu nejspíš za tu chvíli, co jsem mu seděla na klíně, odumřely nohy. Potom, co se nás třikrát zeptali, jestli jsme si tím jistí, nás vyhodili na benzínce. Mezi námi a Koperem stála dálnice. Naštěstí se nám podařilo najít jakousi zadní cestu, takže přebíhání přes X pruhů a svodidla se škarpou nebylo nutné. Uff.

Koper je divný. Mezi historickým centrem a místem, kde lidé bydlí se táhne jakýsi průmyslovo-obchodní pruh a mimo jiné i ona dálnice/rychlostní komunikace. Nedovedu si moc fungování tohoto města představit. Nicméně, centrum působilo moc hezky. Jelikož se nám podařilo si sehnat převoz (prevoz.org), neměli jsme tolik času na probádávání města, což ale nevadilo, páč už jsme měli něco v nohách a trochu toho slunka v hlavě.

Do Ljublaně nás za 5 € vezli Slovinci, kteří nám doporučili výlet do Bosny s tím, že je tam velmi levno. Jezdí tam prý opravovat auto. Bodejď by ne, když v průběhu cesty pán na dálnici rozbil zrcátko o směrovací desku:) Místy jel i přes 160. Každopádně mám takový dojem, že jejich tipu na Bosnu možná i využijeme:)