Už nějakou dobu si říkám, že musím sesmolit nějaký sumarizující článeček o celé mé erasmácké zkušenosti. Díky mým značně dokonalým prokrastinačním schopnostem jsem se k tomu dostala až nyní - měsíc po příjezdu zpátky na rodnou hroudu. Na druhou stranu mám teď celkem rozumný odstup od veškerého ponávratového zařizování a nejsem tolik ovlivněna čerstvými dojmy, což je pro shrnutí - řekla bych - ideální.
Každý, kdo takto někde byl, to zažil. Po návratu se všichni ptají většinou na tři věci:
- Tak co, už jsi definitivně zpátky?
- Jaký to tam bylo?
- Nestýská se ti?
