Slo(no)vinky č. 2 - Příjezd

Do Slovinka se jede od nás z ČR nejlépe autem. Vlakem to je celkem drahé a v autobuse mi bývá špatně. V. rodiče byli tak hodní, že nás do našeho druhého domova hodili. Prý, že si udělají dovolenou. Tak jo. Cesta ubíhala rychle a dovolila nám obdivovat rakouská dálniční odpočívadla, jejich (samozřejmě) čisté záchodky a v neposlední řadě i okolní krajinu. V Ljubljani jsme byli vlastně hned. Pak ale nastalo lehké bloudění. Jelikož na kolejích o víkendu studenty nepřijímají, byli jsme nuceni si na den zamluvit hostel. Vybrali jsme si jeden hned v centru, adresu zadali do GPSky, ale pořád se nám k němu nedařilo dostat. Kroužili jsme po Ljubljani jako supi - bezvýsledně. Nakonec jsme zjistili, že je náš hostel v pěší zóně, takže jsme odstavili automobil a vydali se jej hledat pěšky. A Viola! Úspěch nastal poměrně rychle.

Slo(no)vinky č. 1 - Cože?

Ano, ten den přišel. Můj pseudodivnoblog možná dostává tvar v podobě nějakého zvláštního tématu. A momentálně jím nemůže být nic jiného než naše (moje a V.) několikaměsíční erasmácká výprava do Slovinské Ljubljane.

Ještě netuším, jakými zážitky tyto stránky budou popsané, ale ráda bych jejich prostřednictvím poslala zprávy domů o tom, jak se nám tu žije a co že to tu děláme.

Dopředu se všem čtenářům omlouvám. Snad Vás moje poznatky nepohorší... ale upřímnost se cení, ne?