Slo(no)vinky č. 8: Život na kolejích

Dnes vám sekce slo(no)vinky přináší příspěvek o našem každodenním chlebu. Jdeme na to. Čeká vás totiž ,,život na kolejích" a ne - nejedná se o zápisek z deníčku železničního fanatika. Jelikož jsme s V. zhýčkanci privátního typu, jsou pro nás jakékoliv koleje šokem. Proto prosíme osoby obrněné tomuto způsobu života za prominutí - budeme si skuhrat, neboť si teprve zvykáme.

Naše koleje jsou celkem v pohodě. Máme, jak již bylo zmíněno, pokoj spolu, což je výhra sama o sobě. Vybavení je také pěkné - nově vypadající nábytek a lednička na pokoji. Sociální zařízení je už ovšem společné pro celé patro, což by nebylo tak hrozné, kdyby lidi nebyli prasata, že? Kuchyňka je velmi skoupá. To, že v ní není mikrovlnka ještě chápu, ale to, že tu není ani trouba, je trochu blbé. Ohřívání jídla tedy neexistuje. 

Pozor, následující odstavec obsahuje nechutnosti. Citlivé duše, přeskakujte!

Vše samo o sobě není žádné peklo, kdyby neselhával jeden element. Lidi. Studenti jsou prasata. Záchodky jsou pravidelně posrané a když říkám posrané, tak tím myslím posrané (vč. prkýnka a někdy i stěn). Největší žůžo ovšem je, když už chcete tomu záchodu pomoci k čistotě. Vezmete štětku a v okamžiku, kdy začnete čistit, zjistíte, že na ní bylo napíchnuté celé hovno, takže tomu záchodu zrovna moc nepřilepšujete. Když máte o víkendu štěstí, občas narazíte na toaletu, která není podobným způsobem znečištěna zvratky (ano, i tady někteří selhávají v schopnosti zdvihnout sedátko). Když už jsme v nechutné sekci, jednou se na chodbě od jedněch dveří k druhým táhla zvratková kometa. Asi někdo jen otevřel svoje dveře a vydal ze sebe všechno. Ani se kolem nedalo projít. Fuj.

Co se ještě týká dělání nepořádku máme další příklad pro ukázku, jak absurdní může být. Zrovna včera večer nějaké dívky u pokoje našeho neohleduplného souseda jen tak pro zábavu roztrhaly celý časopis. Hledat logiku v jejich chování je asi zbytečné.

A teď už zase trochu zpět. To, že jsou lidi prasata se ví, ale to, že jsou někteří VŠ studenti tupí jako osel po špatně provedené lobotomii, je pro mne novinkou. Máme tu prádelnu. Je to paráda, několik praček a sušiček, co nám usnadňují život. Ale tohle vše má jeden háček - pro 80 % lidí nepochopitelný systém. Nad každým strojem totiž visí tabulky s daty a časovými intervaly, na které se studenti zapisují podle toho, kdy budou prát. Ale to je pro některé prostě moc.

Zrovna minulý týden jsme se s V. zapsali na dva tříhodinové intervaly, abychom si vyprali dvě várky oblečení. Pro vypranou první várku jsem se dostavila deset minut po skončení programu. Ale to už bylo pozdě. Naše prádlo bylo vytažené, v pračce se motaly troje trenýrky a na pračce svítily dvě hodiny. Tak to tedy ne. Položila jsem další várku, která čekala na pračku na ní a chtěla jsem program přerušit. Bohužel dvířka nešla otevřít, tak jsem tam tomu idiotovi nastavila alespoň nejkratší program, ať se mu to tedy opere. No Po sedmnácti minutách jsem tam přišla, program stále běžel, a u pračky stál mladík a nechápavě se na motající trenýrky díval. Tak jsem mu tedy vysvětlila, že tu existuje systém, a jestli teda sakra nevidí, že jsem tam napsaná a co si tam dovoluje strkat svoje hadry. Vypadal překvapeně. Asi je španělík zvyklý jen na super přátelské tvory. To by celé bylo ok, kdybych tam nepřišla o deset minut později za stejným účelem a nebyl v naší pračce nasáčkovaný další idiot. Opět ze stejné země. IQ tykve. A našeho nachystaného oblečení na pračce si nevšiml. No, myslím, že mě tu už moc rádi nemají. :) Jelikož nás to opravdu zdvihlo, napsali jsme s Honzou pseudo báseň, kterou jsme umístili na dveře prádelny. Jemu se totiž stalo ten den to samé.

Obecně Španělé a některé další národy mají zajímavý denní cyklus. Večer se probudí, udělají si snídani. Kolem jedenácté večerní začínají pařit, což trvá většinou do tří až pěti do rána a poté se teprve přesouvají na Metelkovu (taková místní Stodolní) či někam jinam. 

Náš soused je Slovinec, ale cyklus má podobný. Nejhorší je, že je z jeho pokoje neustále cítit tráva, vodárna, kouří i na chodbě (stejně jako Turek odnaproti) a sere nás svou hudbou. Má zvláštní zálibu v peruánské a arabské muzice, kterou si pouští přes repráčky na nejvyšší hlasitost a k tomu otevře okno i dveře do chodby, aby se zvuk ještě násobil. Když né toto, tak jede techno. Jediné, co se dalo od něj zatím poslouchat, byla píseň tohoto víkendu, která už hrála opravdu mockrát: 

Nejhorší je, že kvůli těmto párty musíme platit hlídače. Najali ho potom, co měl v září nějaký Španěl rozlučkovou oslavu a celé druhé patro bylo totálně roztřískané. Utrhaná dvířka u skříněk atp. To by bylo samo o sobě v pořádku, ale milý Jakob Nodrinking dostává jako plat cca 600 €, my platíme 33 €, což je za všechny erasmus studenty cca 6 000 €, takže nás na tom pěkně natahují a my s tím nemůžeme nic dělat. A ano - platí ho jen erasmáci, zatímco Slovinci dělají ještě větší bordel. Navíc Jakob nic nedělá - jen řve po chodbách hlášky typu: ,,No drinking here!", ,,What's the problem here!?", ,,No sex here, only kitchen." 

Jakob

Tu poslední záležitost, řve většinou v prádelně. A už jsme slyšeli, že by se do kuchyně po půlnoci opravdu chodit nemělo. Což je zvláštní, neboť kuchyň je místnost, jejíž venkovní stěno celou tvoří okno. Jedinou místnost, kterou náš sekuriťák opravdu hlídá je prádelna a jedinou věc, kterou tu vyžaduje, je zavírání dveří.

Když se nad tím tedy zamyslíme, je jeho práce nahraditelná jediným branem. 

Říkají, že tu musí být, neboť se lidé shlukují v přízemí uprostřed chodby. No, tak to určitě tím novým automatem na kafe, který tam dali, vyřeší.

Jediné, co je tu vlastně ryze super, jsou příjemné uklízečky. Je mi ale opravdu líto, za ten bordel, co musí překonávat. Nicméně si část své služby tráví u nás v kuchyni, kde si vaří nejdříve snídani a pak i většinou oběd. A jsou opravdu hodné.