Sladká socializace

Právě jsem se vrátila z posezení s bývalými spolužačkami z gymplu a musím říct, že mě to dost nabilo. Mám z toho strašně dobrý pocit.

S bývalou třídou se moc často nevídám (až na to, že s nějakými ex-spolužáky bydlím v Brně). Maximálně jednou, dvakrát sraz za rok a víc nic. Víte jak to ovšem bývá. Domlouvá se sraz a stejně člověk ví, že se bude bavit jen s těma pár lidma, se kterýma si rozuměl na střední. 

Tož jsme to teď udělali jinak. Jedna spolužačka se nám už vdala (a ne - nebyla a není těhotná, i když se vdávala v  19 letech), tak nás pozvala k sobě domů. Ale nepozvala všechny - pozvala jen ty holky, co jsou v pohodě a nejsou to žádné slepice s nosem nahoru. 

No - musím říct, že mají dům nádherný! Samé dřevo, krásná kamna a všechno. Dokonce i psa (teda spíš fenku), která je opravdu nádherná, ačkoliv tahle zvířata ráda nemám. S holkama jsme si perfektně popovídaly snad o všem! Byl to pro mne celkem nevídaný zážitek, protože moc kamarádek nemám a tyhle se zdají být jedny z posledních. Skvěle si s nimi rozumím - taky se známe 10 let a prakticky jsme spolu vyrůstaly. Prostě mi bylo moc hezky. Když jsem šla domů v takovém lehkém mrholivém dešti, co u nás rozpouští všechen sníh, bylo mi strašně krásně a úplně jsem si vzpomněla na svoji maturitu, když jsem v dešti, totálně šťastná a bosá hopsala nadšeně domů. 

Je fajn se vídat i s někým jiným než přítelem a rodinou. Jo, mám je ráda, ale občas potřebuje taky energeticky  nabít trochu z jiné strany. Domluvily jsme se, že se brzo zase sejdeme - buď v Brně, nebo ve Městě - tak doufám, že se ta akce opravdu uskuteční! Jak řekla V: ,,byla by škoda to naše kamarádství zahodit jen proto, že se málo vídáme!"

Zamrzí to

Tak a polovina prezidentů České republiky je mrtvá. 

Dneska zemřel Václav Havel. Člověk, kterého měla spousta lidí ráda a spousta lidí stála proti němu. Jedno je ale jisté – dneska počet těch, kteří ho mají rádi, stoupl. Tak už to prostě bývá. Umělci, známé osobnosti, politici a další  – to všechno jsou lidi, kteří jsou většinou náležitě oceněni po své smrti. Je to jak s Michaelem Jacksonem – taky ho v rádiu slyšíte víc až potom, co vám live koncert neudělá.

Že umřel, mě mrzí, ale nic se s tím dělat nedá. Je to koloběh života a asi to tak má být. No... asi? Určitě to tak má být. Je trošku k zamyšlení, že se to stalo právě teď, před Vánoci, v době adventní. Možná to bude taky příchod něčeho nového.

Jak říká Těša: ,,Pohřbít, pořádně se nadlábnout a jede se dál. Je to hnusné, ale je zbytečné ho zbytečně oplakávat." Teď budu mít tak týden zahlcenou FB zeď R.I.P statusy, fotkami našeho bývalého prezidenta a nabídkami na skupiny: ,,Vzdejme poctu Václavu Havlovi!!! Všichni sem!" Novináři budou mít hody, za pár dní vyjde jeho nový životopis a za půl roku si na něj vzpomenou jen ti, co na něj mysleli měsíc, nebo týden zpátky.

A nakonec bude všechno zase fajn, lidi sundají černé stužky a povzbudí národní cítění zase nějakým hokejovým zápasem Česko-Rusko, který právě probíhá a 3:2 vedeme. 

Koleno, princezna a sníh

Dnešek by byl moc pěkný den, kdybych se nemusela učit... Ráno bylo přímo krásně, že se mi i hezky vstávalo, ale Úvod do studia geografie mi to zkazil. Fakt ten předmět nemám ráda a budu ho mít ráda ještě míň, až mě kvůli němu vyhodí. Kolem oběda nádherně sněžilo... Padaly pěticentimetrový chuchvalce vloček, který nádherně zakryly celou naší zahradu a ještě mnohem víc! Navíc mi dneska moje maminko řekla ,,princezno", což už mi dlouho nikdo neřekl a moc mě to potěšilo. 

Plus dnešního dne - poprvé v životě jsem ochutnala koleno... No a bylo vážně dobré!

Teď bych si ráda dala teplý čaj a postel s filmem, nebo tak něco. A zatím mám jen ten čaj a úvod... ble!

Brün

Dnes jsem při pravidelné návštěvě internetu narazila na krásné video. Ani pořádně nevím, čím mě zaujalo. Prostě mám ráda celkem originální záběry a tenhle sestřih má moc pěknou dynamiku. Je na něm prostě vidět, že si s ním autor pohrál. No a ty filtry, nebo před co to má točené - to je krása.

Příjemné překvapení

Nemám se svými spolubydlícími nějaké vybudované vztahy. Bavíme se spolu, relativně si rozumíme. Myslím, že si umíme až na výjimky vyjít vstříc. Nevadí mi, pokud zrovna nedělají něco, čím mě více omezují. Nic od nich nečekám.

Dneska jsem ale přišla domů opilá jídlem s myšlenou pouze na postel. Otevřu dveře a všichni mě vítají, že jsem přišla právě včas. Načínají láhev rumu a dolévají ji kolou. Nu což, nebudu trhat partu - říkám si - jednu si s nima dám. Začínáme si celkem fajn povídat, což už se mi s nima moc dlouho nestalo. Rozhovor nemá úplně nulovou hodnotu, je celkem plodný, takže se dobře bavím. Rum pomalu ubýval a nakonec přišly i aktivity, které jsem vyhrála, takže radost veliká, protože to se mi už dlouho nestalo. Takže nakonec hodně dobrý večer. 

I tak už bych ale ráda bydlela s Těšou. Nemůžu se toho dočkat. Snad to nebude dlouho trvat a seženeme nějaký dobrý byt, kde bychom společně mohlo trávit čas...

Rozplyzlost

Je zima.

Mělo by sněžit a ono prší. 

No a do toho vám nějaký týpek na ESF řekne, že BYL problém s globálním oteplováním. BYL!?!?! Nepochopím tyhle lidi, co nejspíš přimkli ke Klausovi natolik, že mu věří i jeho báchorky o tom, jak je nad Grónskem přece led, takže se oteplovat nemůže.

No a taky GREEN MARKETING... taková užitečná věc. Pomáhá "planetě dýchat" a zároveň firmy můžou rozšiřovat informovanost o ochraně životního prostředí při propagaci svých výrobků. No a oni pro to nehlasují... lidi z ESF jsou prostě ... jak to říct ... jiní!

Jsem zmatená...

Další probdělá noc

Teď mám až moc dobrou náladu. Konečně jsem po několika dnech dobře vyspaná, předvánoční stres a nákup dárků zatím zvládám, přišlo mi ze školy stipendium a další možná ještě dorazí, účet za telefon je nízký a navíc piju kafe ve společnosti příjemných a upřímných lidí, čehož si na nich opravdu cením. Navíc mě baví Těša, který si vedle mě zpívá The Clash, kterým sice neholduji, ale v jeho podání je prostě všechno dobré.

Včera bylo ale všechno jinak. Byla jsem špatně nalazená, nevyspaná, přepadaly mě záchvaty zimnice, dobré jídlo mi nechutnalo, bolelo mě břicho z přicházející periody a navíc se mi nic nedařilo. A co bylo hlavní příčinou? Spolubydlící, kteří prostě nechápou, že v noci se spí a pak se na vás ještě dívají jak na největšího kokota, když jim to slušně připomenete. V noci na neděli jsem se nevyspala. Spát jsem šla sice brzo, ale nemohla jsem usnout. Ráno jsem vstávala na vlak, takže jsem se vyspat opravdu potřebovala. No a jak to na potvoru bývá, hlavou se mi honily myšlenky, které tam rozhodně nepatřily. Když jsem konečně za pár hodin usnula, zdály se mi jen noční můry a přeležela jsem si celý krk a záda tak, že mě to do večera nepustilo. V pondělí jsem byla sice mírně nepoužitelná, ale ještě relativně byla schopná funkce.

V noci z pondělka na úterek jsem spala v Brně. Večer byl celkem v pohodě, ale co se dělo v noci - to jsem prostě nepochopila. Když bydlíte v Brně na bytě v šesti lidech, přivedli byste si uprostřed noci sedmičlennou návštěvu a dělali bordel několik hodin ve společných prostorách, když vám fakt dveře zvukově netěsní?

No, já teda ne, ale někomu to evidentně problém nedělá. Když mě vzbudil v noci řev, nebyla jsem jediná. Další spolubydlící, co ležela (ne spala) nade mnou jim psala SMSky, jestli to nechtějí ztišit. Jejich pšššt a chcichotání ale bylo ještě mnohem hlasitější. Po chvilce jsem to nevydržela a požádala je, ať to zabalí. No, ještě chvilku jim to trvalo... 

Druhý den jsem byla opravdu nepoužitelná. Už toho teď bylo nějak moc. Nejdřív sex, teď toto. Před nedávnem bych si neměla nač stěžovat. Ale teď? Stejně mě asi nejvíc štve Ledňáček, který se na mě od té doby směje, jak kdybych tam pařila s ním.

Už mě ty moje ranní (zlo)činy z rozespalosti serou...

... Ráno jsem prostě nepoužitelná. Kdo mě zná tak ví, že se mnou ještě tak půl hodiny, možná hodinu potom, co mě někdo/něco vzbudí, není řeč. Pokud se tedy nejedná o nějakou výjimečnou výjimku. Jiná situace obvykle nastává, když se vzbudím sama. To jsem schopná fungovat celkem rychle, ale i tak se občas (co si budem nalhávat – skoro vždy) nechám zlákat vyleháváním v posteli. 

Musím říct, že jsem celkem šťastný člověk, protože ráno nemusím pracovat s žádnou heavy machinery, která by mě mohla zabít, rozčtvrtit, případně mně nebo někomu v okolí usekat ruce. Zajisté už bych totiž seděla, za ublížení na zdraví, nebo trávila odpoledne v léčebně za sebepoškozování. Ráno jsem prostě  neovladatelná. A stává se mi čím dál častěji, že mě z mého warming up mode absolutně bezpečně probudí zvuk tříštějícího se skla. Nedávno mi z ruky vyklouzl polo plný med, dneska plné kakao. Super. Hrníček s kakaem bych ještě oželela, ale celá skleněná dóza, ze které se mohly udělat ještě desítky kakaí – to prostě naštve!

No, jsem zvědavá, kdo mě za to pochválí:/