Už tam budem?

Těším se. Ačkoliv bych pro jistotu asi neměla, abych pak nebyla zklamaná. Ale těším se. A moc. Pozítří se koná dlouho očekávaný výlet na Island. Hlásí déšť a 10 °C. I přes fakt, že tam předpověď nemá žádný význam, to není dobré :) Pokud je počasí špatné, prý se má chvíli počkat. Prý se změní. Většinou sice k horšímu, ale změní...

Bojím se. Může se stát cokoliv, ale to těšení je silnější.

Island je jak dobrý film, který všichni vychvalují a já se bojím na něj podívat, protože by se mi nemusel líbit. Protože až moc očekávám. Uvidíme, jak to dopadne. Jestli to bude stát za nic, nebo za moc!:)

P.S.: Jo, plavky mám!

U zubaře

,,Těhotná být nemůžete?" Vyrazilo mi to dech. Vím, že je povinností kohokoliv, kdo vám dělá rentgen, se zeptat, ale i tak jsem to nečekala.

,,Ehhh - ne." Hlava mi to nestihla sešrotovat a vlastně sama ani teď nevím, jestli můžu být, nebo ne. Podepsala jsem jim potvrzení o negativní graviditě, protože jinak by mi ten rentgen zubů neudělali. A já potřebovala vědět, jak mi tam rostou ty osmičky. 

Ještě teď se z té rychle vyplivnuté otázky oklepávám. Normálně se lidi snad ptají: ,,A těhotná nejseš?" ne ,,Těhotná být nemůžete?" Kurňa, nejsem gynekolog. Jak bych to sama mohla stoprocentně vyvrátit? Já si tam nevidím. Ano, mohu vám to potvrdit, ale bude to tak na 80%. A vy mi zatím řekněte, jaká je šance na otěhotnění při jedné souloži. Taky nikdo neví.

A jak rentgen dopadl? Osmičky mi rostou všechny 4 zároveň a na otázku, zda se tam vejdou mi MUDr. The Best odpověděl, že otázkou spíš je, jestli se tam vejít mají. Doteď jsem to nepochopila. Neva.

Nová éra?

Od včerejška oficiálně bydlím v Husovicích! Sbohem Staré Brno. Sbohem úlety Miss Pohody. Sbohem noční hlasité párty mých spolubydlících před mým ranním vstáváním. Never more! 

Už nebudu jezdit narvanou jedničkou, pokud to nebude nutné. Pouze narvanou čtyřkou. Už nebudu vídat psí hovínka v kačírku, ale na trávě. Už nebudu chodit denně po chodníku pokaděném holubama. Už tam prostě nebudu. Neuvidím ani sakury, které rozkvétají na jeden týden v roce. Nebudu mít ani výhled na noční Petrov. Nebudu mít balkón, který jsem za dva roky použila 3x. A vůbec mi to nevadí.

Na pokoji nebudu se dvěma děvčaty, ale s jedním chlapcem. Hlavně kvůli nám jsme přetahali (resp. chlapi přetahali) můj stůl, židle, příšernou těžkou  rozevírající se postel a zbytek rozličných, ale zřejmě k životu pro mne potřebných kravin přes půlku Brna.

Nebylo mi tam špatně, ale doufám, že tady mi bude líp. A to jsem ještě nezmínila mé dvě nové spolubydlící. Těším se tam! Necháme se překvapit, jak to všechno dopadne. Co ty na to, jediný čtenáři mého žalostného blogu?