Je krásné mít nějaký koníček. Mým je bezpochyby zpěv. Klíčovým okamžikem byl den, kdy jsem zašla do našeho gymnaziálního sboru. Začalo nás z primy 18 - celých osm let jsme to táhly 3. Tenhle sbor ve mě vypěstoval lásku ke sborové hudbě a dal mi jedny z nejhezčích okamžiků na střední (rozuměj okamžiky na které si i ráda zavzpomínám). Jednu dobu jsem dokonce chodila do čtyř sborů naráz a nebyl tedy téměř den v týdnu, který bych si někde nezazpívala (ne, že bych nehulákala prakticky nonstop i bez nich ;) ).
