eF

Mám neschopného bratra. Doposud jsem se pouze domnívala, že tomu tak je. Nyní jsem si jistá. A jsem nasraná.

Bratrovi eF je čerstvě 13 let a je z nás šesti doma hned druhý nejvyšší po tátovi. Vypadá už relativně jako dospělý chlap, ale puberta mu záhadně teprve přichází. Poznávací znamení: permanentně mastné vlasy, hrb na zádech a trousí po sobě všude, ale absolutně všude papírové kapesníčky. Neslyší, nekomunikuje a je závislý na počítačových hrách a druhé světové válce. Když je násilně odtržen od počítače, je ale celkem společenský a vyjít se s ním dá. To ovšem nebrání tomu, aby měl člověk sto chutí ho prašti polenem do hlavy.

A proč jsem naštvaná? Můj milovaný bratr mi měl donést lístek na ples. Jediná jeho úloha spočívala v tom, lístek vzít od člověka, který mu ho přímo dá, strčit ho do tašky a tašku donést domů. Well, to se nepovedlo. Co mi donesl? Lístek s odtrženým kontrolním ústřižkem. Netuším tedy, jestli se na něj někam dostanu. Pokud ne, zaplatí mi ten dražší, co si budu muset koupit na místě, můj milovaný bratr. A je mi to upřímně jedno. 

Co navíc... před týdnem jsem odjížděla do Brna a kladla jsem mu na srdce, aby si zašel do knihovny vrátit knížky, protože jinak bude platit pokutu... No, furt se mu ta pokuta zvětšuje!:/ Jo, mohlo by mi to být jedno, ale ten účet je na mě, takže to zase budu platit já.

Achjo... mám eF ráda, ale někdy mě prostě sere... Fakt už! 

Zkouškové období

Nejsem vychloubavá, ale tohle mi nedá... Pozoruji na sobě pokrok. 

V tomto krásném podzimním třetím semestru jsem opakovala dva předměty z krásného podzimního prvního semestru. Úvod do studia geografie (znáte to, jak se do předmětu "úvod" nacpou ty největší záludnosti a pytloviny, co si dovedete v oboru představit?) a Fyzickou geografii (klasický vyhazovací předmět, který není sice složitý na pochopení, ale je velmi obsáhlý a podceňovaný).

No - a já to zvládla oboje na B!!! Což je pro mě absolutní maximum, životní úspěch a radost. Bojím se, že ani jiné osobní úspěchy to nepřekonají... Pro představu neznalého čtenáře. Zatím nás zkoušku dělalo 131. 78 to nedalo vůbec, A mají jen dva lidi a B mám jen já. Takže jsem zatím z těch 131 lidí třetí nejlepší!:) A to se vyplatí.

Jenže kámen úrazu - vavříny. Teď jsem sice v dalším semestru, ale předměty, co mám dělat teď se nějak vymykají mé kontrole. Obzvláště Geografie obyvatelstva, která je prerekvizitou, což následně může způsobit veliké komplikace...

Well, musím se do toho obout a něco ze sebe vymáčknout i potom, co jsem naprosto zakrněla tím, že jsem pokořila (ano, Těšo, pokořila) FG a Úvod. Mozek mi vypl a nedokáže nastartovat. Chtělo by to navštívit servis a uvidíme, jestli se vzpamatuje... Nebo  alespoň nějaký restart či něco podobného... stačilo by vypnout ty úlohy na pozadí, abych zvýšila výkon? Jsem sama na sebe sice hrdá, ale asi mi musí hořet koudel u zadku, abych něco dala pořádně.

No a na závěr taková naučná píseň, jak to se mnou teď je:

Když může on, tak já taky!

Lidé, a zejména tyto rysy pozoruji na Češích, jsou velmi snadno ovlivnitelní. Slyší v médiích něčí kritiku a už automaticky toho člověka přijímají jako nepřítele. Drby jsou tady všudypřítomné. Není to pouze záležitost babiček, co vylezou v neděli z kostela na dědině. Je to prostě všude. A kdyby se to alespoň týkalo jen žen, jak bývá vždy s oblibou předesíláno - kdepak, chlapi jsou ještě větší slepice. Co je ovšem nejhorší - lidé se i těmito podřadnými (téměř ryze českými a typickými) drby nechají strašně zformovat. Utváří si pak pokřivené náhledy na lidi, které vůbec, nebo velmi málo, znají. A vše si prostě berou k srdci... nebo za své.

Co mě ale vytáčí nejvíc je, že se všichni schovávají za dav. Když může flusat na chodník žvejkačky tenle puberťák, tak proč bych nemohl já. A proč bych nemohl kouřit lidem do xichtu, když to taky dělají všichni, že? Když jsem se svým spolužákům svěřila s tím, že mi přijde lehce nefér, když se na zkoušku někdo poctivě pekelně dlouho učí a druhý přijde a celé to opíše, setkala jsem se s velmi nelibými pohledy a občas prazvláštními výroky. Prý - no a co? Vždyť opisují úplně všichni. Než riskovat vyhození ze školy, tak využiju radši všechny možnosti.

Svým způsobem to chápu - taky mám strach, abych vůbec prolezla, ale omluva za nefér chování, které je navíc proti pravidlům, to není. A víte co? Já už na to taky prdím, abych byla čestná až na půdu a prolézala s odřenýma ušima. Pak má akorát člověk špatný studijní průměr oproti ostatním. No, ale jsem zvědavá, jak to půjde. Opisovat totiž neumím.

Zlá, zlá paní...

Nechápu, jak můžou někteří lidi tak v pohodě žít s tím, že jsou strašně zatrpklí a zlí. Dnes jsem jela vlakem (příšerné 4 a půl hodiny!). Navíc jsem jela od Těši a s vědomím, že mám před sebou jen učení, takže nálada nebyla zrovna fajn. Ve vlaku se mnou jela stará paní - vypadala jak přerostlý skaut - dlouhé šedé vlasy v culíku, batoh a rejoice oblečení. Navrch táhla i mikrovlnku, která se dost debilně drží, takže tím měla ztížený pohyb po vlaku. Neustále se někam přesouvala (proč - to mi nedošlo - asi roupy). Každopádně jsem seděla vedle dveří, takže když procházela a sahala po klice paží, kterou zároveň držela mikrovlnku, sáhla jsem po stejné klice i já, abych jí otevřela dveře. To jste neviděli ten tanec. Paní začala řvát, co si jako myslím, že jí budu otvírat dveře a ať se o ní nestarám. Na odpověď, že jsem jí jen chtěla pomoct mě okřikla, ať se radši starám o toho malého chlapečka. Malý chlapeček, který s námi seděl ve vagónu byl 100x líp vychovaný jak ona, neboť poslouchal maminku na slovo, vůbec nezlobil, nehlučil, nedrobil, neprskal, nenadával a poděkoval průvodčímu za dětskou jízdenku.

Z té baby jsem byla dost v šoku, poněvadž mě silně vyděsila. Ano, občas se mi stává, že v šalinách vídám výrazy typu ,,ještě přece nejsem tak stará" od žen v letech, které pouštím sednout, ale tohle se mi ještě nestalo. Na to, aby na mě někdo řval za to, že mu chci pomoct, prostě nějak nemám. Takže aspoň říkám to, co jsem měla říct té ženské hnedka: ,,Tak si polibte řiť!"