Nejhorší obava z cestování v brzké
ranní hodiny vlakem se naštěší nevyplnila.
Mohla bych se bát tmy, nepříjemně
naladěných lidí, kteří před pár minutami vylezli z postele,
polopromrzlých bezdomovců, toho, že mi ujede šalina či posléze
vlak, nebo snad i toho, že budou mít zavřený stánek s kávou,
který lidi takhle ráno velmi potřebují a ve kterém jsem se dnes
vyzbrojila obrovským „hrnkem“ čaje. Proč? Já se ale bála
promrzlého kupé. To by totiž byla moje smrt.
Namísto toho jsem velmi překvapená,
že ČD „plýtvají“ penězi na to, aby vytopily vlaky už takhle
ráno pro těch pět lidí, co rychlíkem na trase Brno – Praha
cestují. Ok, teď jich přistupuje víc. Ale já jsem stále pořád
usádlená sama v relativně pohodlném novém kupéčku, které mi
brutálním způsobem nahřívá kotník. (Už vím, jak to lidi
dělali, že se sebevznítili.) A mě připadá, že tu není jen
vytopeno, ale i přetopeno... Kdyby tu aspoň místo toho udělali
wi-fi.
Žádné komentáře:
Okomentovat