Dělat na pokladně není žádný med. Upřímně celkem závidím prodavačkám na pásech v obchoďácích, protože mají všechno elektronicky a ten jejich chytrý počítač jim ještě vyhodí sumu, kterou mají vrátit. Na druhou stranu tam je i mnohem víc agresivních zákazníků, nafrněných důchodců a blbečků, co platí dvěma tisícovkama jedny žvýkačky.
Na Gaudeamu byla sice jedna jediná cena, ale to, že nejsou žádné slevy, taky hodně lidí nedokázalo pochopit. Ani ti důchodci (proč proboha chodí důchodci na veletrh vysokých škol - to mi vysvětlete!). Za to si ale člověk musí sám počítat kolik má vrátit, a to je v tom fofru - i při této jednoduchosti - někdy obtížné. Zvlášť když jsem ten typ člověka, co neumí ani malou násobilku.
No, občas se sice pobavíte, když se pokladník vedle přeřekne a spustí: ,,a s tím čárovým kódem si běžte rovnou na kurnikety," nebo když se hádá se zákazníkem o tom, kolik chce vlastně lístků: ,,Jeden?" ,,Dva," ,,takže jeden." ,,Né dva!" (Jo uznávám za tohle jsem mohla já, v té blbé kukani holt není nic slyšet, když se uvnitř mluví...)
Jestli v té budce ještě někdy budu, preventivně si vyvěsím nápis: Prosím, nekuřte pokladníkovi do obličeje! Ti kuřáci mě totiž už vážně s*ali. Jakýmsi záhadným způsobem se do toho malého okénka vtáhl všechen jejich kouř a ten v uzavřené budce debilně dlouho cirkuloval. Alespoň jsem ale mohla být svědkem hlášky: ,,Mě teď vykouřila jedna slečna. Divím se, že slečna."
 |
| A navíc se v té podzimní mlze musíte celý den dívat na tenhle hnus... |
Žádné komentáře:
Okomentovat