Whooo! Možná se přece jen moje sociální zapojení na bytě zlepšilo. Zejména díky změně v osobním životě mé spolubydlící. Tuto změnu jí nepřeju. No a jelikož si ji svým způsobem nepřeje ani ona, jsme na jedné lodi. Konečně máme alespoň téma k rozhovoru a možná i víc času, kdy se na bytě potkáme. Ačkoliv je náš vztah stále vlažný, začínám k ní pociťovat čím dál větší sympatie.
O víkendu byla ve Francii. Co se stalo den před jejím odjezdem, si můžete přečíst o pár příspěvků zpátky, takže rozloučení nějak vřelé nebylo - nebo bylo naopak vřelé moc?:) Ale abych se dostala k jádru věci. Po příchodu ze školy (kde jsem dneska byla bez toho, abych se předtím stavila na bytě) mě čekalo překvapení. Na stole leželo lízátko, jako dárek z Francie. Lízátka sice nejsou moje nejoblíbenější, ale opravdu mě to potěšilo. Mám sice kdesi vzadu v hlavě pocit, že je lízátko i určitou omluvou za onu noc, ale i tak, udělalo mi radost. Doufám, že vztahy takhle alespoň chvilku zůstanou, protože nevím, jak dlouho ještě budeme bydlet spolu.
Už se těším, až si to lízátko dám!:)
Úplatná lízátkem?:D
OdpovědětVymazatDěkuji tvé spolubydlící za objasnění další cesty, jak si tě udobřit.
Nejde o lízátko, ale o to, že mi něco dovezla:) Lízátkem mě neuplatíš!:D
OdpovědětVymazatPořád to vidím stejně. Stačí ti něco dát a říct, že jsem si na tebe vzpomněl:)
OdpovědětVymazat