Ano, patřím mezi tu lůzu vysokoškoláků, co opakuje nějaký předmět. Ačkoliv jsem po své mamince zdědila podobu včetně koňských zubů a koutů, že by se do nich mohl postavit i dvěstěkilový Američan, nějak se jí nepovedlo mi předat její přístup k učení. Maminka totiž byla šprtka. A co já bych za to dala!!!
Ale abych se dostala k jádru věci. Z tohoto opakovaného (ne jednoho) předmětu mne čeká ve středu zápočet, takže se tento víkend budu věnovat jen a pouze Fyzické geografii. Pokud mě teda nepřepadne nějaký stres a nezačnu na odreagování dělat nějaká cvičení do zemědělství, se kterými jsem taky pěkně ve skluzu. Učení se předmětu, který opakujete, má ale své určité kouzlo. Například se dostáváte do takových těch koncových stavů, kdy mysl není schopná přijímat nic a najednou EJHLE! Zjistíte, že jste na stejné stránce už ten stav měli, když v rohu objevíte napsáno:
U učení usínám,
u zkoušky pak nevím.
Skoro nic už nevnímám –
jenom, že jsem debil.
No a hned vedle:
Přesmyk, příkrov, vrása –
to je, vole, krása!
Žádné komentáře:
Okomentovat