pátek 2. prosince 2011

Už mě ty moje ranní (zlo)činy z rozespalosti serou...

... Ráno jsem prostě nepoužitelná. Kdo mě zná tak ví, že se mnou ještě tak půl hodiny, možná hodinu potom, co mě někdo/něco vzbudí, není řeč. Pokud se tedy nejedná o nějakou výjimečnou výjimku. Jiná situace obvykle nastává, když se vzbudím sama. To jsem schopná fungovat celkem rychle, ale i tak se občas (co si budem nalhávat – skoro vždy) nechám zlákat vyleháváním v posteli. 

Musím říct, že jsem celkem šťastný člověk, protože ráno nemusím pracovat s žádnou heavy machinery, která by mě mohla zabít, rozčtvrtit, případně mně nebo někomu v okolí usekat ruce. Zajisté už bych totiž seděla, za ublížení na zdraví, nebo trávila odpoledne v léčebně za sebepoškozování. Ráno jsem prostě  neovladatelná. A stává se mi čím dál častěji, že mě z mého warming up mode absolutně bezpečně probudí zvuk tříštějícího se skla. Nedávno mi z ruky vyklouzl polo plný med, dneska plné kakao. Super. Hrníček s kakaem bych ještě oželela, ale celá skleněná dóza, ze které se mohly udělat ještě desítky kakaí – to prostě naštve!
No, jsem zvědavá, kdo mě za to pochválí:/

6 komentářů: