Tak a polovina prezidentů České republiky je mrtvá.
Dneska zemřel Václav Havel. Člověk, kterého měla spousta lidí ráda a spousta lidí stála proti němu. Jedno je ale jisté – dneska počet těch, kteří ho mají rádi, stoupl. Tak už to prostě bývá. Umělci, známé osobnosti, politici a další – to všechno jsou lidi, kteří jsou většinou náležitě oceněni po své smrti. Je to jak s Michaelem Jacksonem – taky ho v rádiu slyšíte víc až potom, co vám live koncert neudělá.
Že umřel, mě mrzí, ale nic se s tím dělat nedá. Je to koloběh života a asi to tak má být. No... asi? Určitě to tak má být. Je trošku k zamyšlení, že se to stalo právě teď, před Vánoci, v době adventní. Možná to bude taky příchod něčeho nového.
Jak říká Těša: ,,Pohřbít, pořádně se nadlábnout a jede se dál. Je to hnusné, ale je zbytečné ho zbytečně oplakávat." Teď budu mít tak týden zahlcenou FB zeď R.I.P statusy, fotkami našeho bývalého prezidenta a nabídkami na skupiny: ,,Vzdejme poctu Václavu Havlovi!!! Všichni sem!" Novináři budou mít hody, za pár dní vyjde jeho nový životopis a za půl roku si na něj vzpomenou jen ti, co na něj mysleli měsíc, nebo týden zpátky.
A nakonec bude všechno zase fajn, lidi sundají černé stužky a povzbudí národní cítění zase nějakým hokejovým zápasem Česko-Rusko, který právě probíhá a 3:2 vedeme.
Žádné komentáře:
Okomentovat