Sladká socializace

Právě jsem se vrátila z posezení s bývalými spolužačkami z gymplu a musím říct, že mě to dost nabilo. Mám z toho strašně dobrý pocit.

S bývalou třídou se moc často nevídám (až na to, že s nějakými ex-spolužáky bydlím v Brně). Maximálně jednou, dvakrát sraz za rok a víc nic. Víte jak to ovšem bývá. Domlouvá se sraz a stejně člověk ví, že se bude bavit jen s těma pár lidma, se kterýma si rozuměl na střední. 

Tož jsme to teď udělali jinak. Jedna spolužačka se nám už vdala (a ne - nebyla a není těhotná, i když se vdávala v  19 letech), tak nás pozvala k sobě domů. Ale nepozvala všechny - pozvala jen ty holky, co jsou v pohodě a nejsou to žádné slepice s nosem nahoru. 

No - musím říct, že mají dům nádherný! Samé dřevo, krásná kamna a všechno. Dokonce i psa (teda spíš fenku), která je opravdu nádherná, ačkoliv tahle zvířata ráda nemám. S holkama jsme si perfektně popovídaly snad o všem! Byl to pro mne celkem nevídaný zážitek, protože moc kamarádek nemám a tyhle se zdají být jedny z posledních. Skvěle si s nimi rozumím - taky se známe 10 let a prakticky jsme spolu vyrůstaly. Prostě mi bylo moc hezky. Když jsem šla domů v takovém lehkém mrholivém dešti, co u nás rozpouští všechen sníh, bylo mi strašně krásně a úplně jsem si vzpomněla na svoji maturitu, když jsem v dešti, totálně šťastná a bosá hopsala nadšeně domů. 

Je fajn se vídat i s někým jiným než přítelem a rodinou. Jo, mám je ráda, ale občas potřebuje taky energeticky  nabít trochu z jiné strany. Domluvily jsme se, že se brzo zase sejdeme - buď v Brně, nebo ve Městě - tak doufám, že se ta akce opravdu uskuteční! Jak řekla V: ,,byla by škoda to naše kamarádství zahodit jen proto, že se málo vídáme!"