Slo(no)vinky č. 17: Terenske vaje - level Jernej

listopad - prosinec 2014

Jak už jsem zmínila, jezdíme zdárně na terény. Naštěstí to už nevypadá tak, jak na prvním - fyzickém - terénu. Teď jezdíme každý týden s Geografií etničnosti do různých zákoutí Slovinska, ale také sousedních států.

Obyvatelé Slovinsko-Maďarského pohraničí... (Maďarsko)

Nejprve jsme se s naším učitelem Jernejem vydali do Romské osady Pušča blízko Murské Soboty. Jedná se o první legalizovanou Romskou osadu ve Slovinsku a naprosto se liší svým vzezřením i fungováním od jakýchkoliv jiných R. osad. 70 % domů je postaveno legálně, děti tu chodí do školky a následně i do školy, rodiče mají většinou zaměstnané v Rakousku a na domácnost občas připadá víc aut než u Čechů:) Dokonce je sem i dovedený vodovod a kanalizace.

Domy jsou většinou neomítnuté a občas je kolem nic bordel, pokradené vraky aut a potuluje se tu spousta koček. Ale také se tu najde pár vil, které by i ne-Rom záviděl, ačkoliv mají místní zvyk vše přeplácávat. Podnikatelské baroko rulez.

Při dotazování místních obyvatel jsem se s dvěma studentkami dokonce dostala i dovnitř jednoho domu. Pán byl muzikant a poté, co zodpověděl naše otázky, nám i zahrál na harmoniku a vysvětloval, o čem zpívá. Romové hostit teda umí.

Romská osada Pušča

Druhý týden jsme se vydali do stejných končin, ale protáhli jsme to o kousíček dál za Slovinsko-Maďarské hranice. Navštívili jsme tam místní dvojjazyčnou základní školu, moštárnu pro místní a také oficiální sídlo Slovinské menšiny v Maďarsku. Není jich tam moc, ale alespoň si vydávají vlastní noviny:) Největší problém je tak rozhodně Slovinština. Když už mladí mluví Slovinsky, je to jakýsi mix Slovinštiny a Maďarštiny, kterému ostatní Slovinci nerozumí. Dokonce mají i jiná písmenka - no, to si pak učte děti mluvit spisovně.

Třetí týden jsme jeli na Slovinsko-Italské pohraničí, přičemž jsme to zakotvili v Terstu. Situace se tak nějak opakovala - dvojjazyčná škola, zastřešující organizace sdružující různé Slovinské skupiny, družstva a podobně. Také jakousi podporu podnikání pro Slovince v Itálii. Upřímně - moc jsme jim nerozuměli, tak jsme půlku času nevěděli, oč jde. Přízvuk u pobřeží je holt celkem silný:) V Terstu ale bylo moc pěkně.

Jako bonus ke všem terénům jsme s V. dostali soukromé přednášky. Cesta totiž něco trvá a Jernejovi se za volantem dobře mele:) S přibývajícími dny se ale čím dál víc jednalo spíš o něco jako pokec u piva než debaty o menšinách. Hotový návod jak nahlédnout do osobního života svých mučitelů:)