Původně jsem dneska chtěla napsat sumarizační příspěvek o erasmu, nicméně se stalo pár věcí, které mi nedají a musím je vypsat. A navíc mi tak trochu srazili náladu, z čehož by vše, co bych o erasmu napsala znělo pesimisticky.
Dnešek jsme s V. chtěli udělat relaxační. Volný den v Brně, pauza od povinností. Rozhodli jsme se udělat si výlet po keškách, který se velmi vydařil. Potkali jsme dokonce asi nejpromakanější krabičku, co jsem kdy viděla, takových detailů - autor si opravdu vyhrál! Otvírala se úžasně kličkou a dokonce měla i pojistku:) Kdo by se rád podíval, jak vypadala otevřená, nechť klikne na tento odkaz. Kdo se chce nechat sám překvapit, až ji nalezne, nechť se nedívá.
Kešky byly super, ale potřebovali jsme i nakoupit. Po naší návštěvě v Rombertu (bývalý Romšpár) vycházíme ven. Hned vedle dveří je bankomat, který zběsile pípá. Někdo v něm nechal pětistovku. Hmm, co teď. Nenapadá mne nic lepšího než zvolat do plena:
"Kdo si tu teď vybíral peníze?"
Nikdo nic... majitel už je asi vevnitř či v autě. Pár lidí se zastavuje, ATM dál pípá.
"Zůstala tu pětistovka!"
ATM už nepípá, ale s paní vedle řešíme, jak se dá zjistit, kdo tu vybíral. Prý tam jsou určitě kamery a dá se někam zavolat. Než stačíme vymyslet kam, přichází bezďák, co postával s kamarádem za sloupem, a se slovy: "To je moje," si pětistovku natvrdo bere. No. než stíháme zareagovat se tak trochu zdekuje a my tři, co to tam řešíme, jen hledíme. Víme, že to není jeho, ale co mu na to říct, že? Až po pár metrech nás napadá, že bychom ho mohli pořádat, aby nám ukázal kartu, ze které to vybral, ale to už je pozdě. Nezbývá než doufat, že ty peníze potřebuje víc než ten, kdo je tam zapomněl. Tušíme, že ten člověk asi vybíral víc a toto tam prostě zůstalo. Když odcházíme na nástupní ostrůvek, vidíme, jak s dalšími kamarády mají radost nad svým malým lupem, nad svým malým vítězstvím. Když to podělí čtyřmi, tak mají každý flašku rumu. Aspoň se zahřejí. Dneska bude na Cejlu bezdomovecká párty. Jediné, co mě uklidňuje je, že by to pravděpodobně dopadlo stejně, i kdybych se do toho nemíchala. Vesmír si to asi přál.
Cestou zpátky na nás dolehly další splíny Brněnského MHD. Achjo. Pšíkání, kašlaní, chrchlání a škytání, co znělo jako zvracení, bylo slyšet na každém rohu. Aspoň to v tomto směru nevypadalo jako toto. Nicméně, o dvě řady před námi seděla paní s pánem, který na ní celou cestu řval, strkal do ní nadával ji do zku*vysynů a podobně. No, bylo to dost ošklivé na pohled. Dokonce paní i plivl do obličeje, což mu oplatila. Lidi se akorát otáčeli, nic nedělali. Taky jsme se báli. Moc jsem to ale nevydržela. Nenapadlo mě nic jiného, než na pána zvýšit hlas a vyzvat ho, aby si vystoupil, neboť porušuje přepravní podmínky DPMB (no, rozhodně byl alespoň hlasitý). Samozřejmě mě neposlechl, ale aspoň se zvedl nějaký mladý cigán a řekl, že mě dyžtak podpoří, kdyby se něco stalo. Na další zastávce ale zase vystoupil, a tak jsme na to byli sami. Pána asi zarazilo, že mu někdo něco řekl, ale stejně neposlechl. Jak to celé dopadlo se nedozvíme, museli jsme si vystoupit. Vím ale jistě, že už nic takového nechci vidět.
Nedovedu si moc představit, co bych v té situaci dělala být jedním z aktérů. Rozhodně bych si to od pána nenechala líbit, ale vypadalo to opravdu nebezpečně. Párkrát jí chytl pod krkem, rozhodně by se na něj dali zavolat policajti. Nechci si ani představovat, co se dělo doma.
Problém ale je, že nikdy nevíme, co se všechno v daném případě děje. Ačkoliv to tak nevypadá, může být bi*ch ta paní, ne pán. Nikdy není jisté, co se mezi těmi dvěma odehrává, kdo je na vině. Jen je jisté, že asi nemají harmonický vztah.
No. Celý dnešek byl pěkný. Toto jej tak pokazilo, že si říkám, jak mi chybí Ljubljana. Jenže v Ljubljani jsem ani jednou nejela MHD. Nebylo potřeba. Tady to je celkem nutnost, jinak to člověku všude moc trvá. Brno holt není město na chození. Ale mohlo by se tu toho změnit i víc. Třeba lidi.
Žádné komentáře:
Okomentovat