Slo(no)vinky č. 19: "To je to!"

Už nějakou dobu si říkám, že musím sesmolit nějaký sumarizující článeček o celé mé erasmácké zkušenosti. Díky mým značně dokonalým prokrastinačním schopnostem jsem se k tomu dostala až nyní - měsíc po příjezdu zpátky na rodnou hroudu. Na druhou stranu mám teď celkem rozumný odstup od veškerého ponávratového zařizování a nejsem tolik ovlivněna čerstvými dojmy, což je pro shrnutí - řekla bych - ideální.

Každý, kdo takto někde byl, to zažil. Po návratu se všichni ptají většinou na tři věci:

1. Tak co, už jsi definitivně zpátky?
2. Jaký to tam bylo?
3. Nestýská se ti?

Na první otázku se dá odpovědět snadno. Druhá už je složitější. Většinou se mi na jazyk dere odpověď typu: "No vlastně to bylo stejné, jako tady. Akorát jsem byla jinde." A rozhodně nelžu. Erasmus totiž bude takový, jaký si ho uděláte. Pokud je někdo spokojen se svým dosavadním životem, nepotřebuje ho měnit - a to byl přesně můj příklad. Chodila jsem do školy, flákala se, psala seminárky, výletovala, flákala se, učila se na zkoušky ... a užívala jsem si genius loci Ljubljaně - což dělám většinou i v Brně. Jediným rozdílem bylo, že jsme ze začátku trochu více cestovali. Kromě výletu do Itálie (Benátky, Treviso, Trieste) a pohraničí Maďarska jsme cestovali jenom po Slovinsku. Většina výletů je zaznamenána v předešlých příspěvcích. Ačkoliv jsme si narazili i na pár masových trháků - Bled, pobřeží, atp., cestovali jsme hlavně po místech venkovských. Ať už bohatých - pohraničí s Rakouskem (Koroška) - či chudých - Brkini v krasové oblasti, Pomurska, ...

Tak tady (cca) jsme všude byli... mohlo toho tedy být mnohem víc:)

Jak jsem již řekla - jaký si to uděláš, takový to máš. Pokud někdo jede na Erasmus za souložením a alkoholem, rozhodně je tam najde. Pokud někdo jede studovat, situace mu je taky nakloněná. A pak přichází i případy, že vás jako skupinku pochválí, že jste zatím nejšikovnější erasmáci, co na oddělení měli. Ano, smrdí to tu sebechválou, ale nemůžu říct, že by to moje ego nevyšvihlo do nebes. A to stačilo chodit do školy a dělat, co se po nás chtělo - což nebylo až tak nezbytně málo, jak si hodně lidí myslí.

Samozřejmě - asi jsme patřili do toho jednoho procenta (možná dvou) erasmáků, co opravdu jelo studovat (soudě podle veřejného chování ostatních). Většina se ale jela opravdu za draho (v případě Čechů, Moraváků a Slezanů) opít, takže hned ze začátku byly slyšet hlášky typu: "Týjo, už jsem tu tři dny a ještě jsem nepila.", které mne málem posílaly stropem. 

Jednou jsem se dokonce i účastnila konverzace:

(typický erasmák) - Jdeš na tu párty?

(Já) - Já moc na párty nejsem.  

(typický erasmák) - Neboooj, budéééš.

K čemuž bych v ten moment ráda dodala tři věci, ale nechtěla jsem se hádat. 1. Čeho bych se chtěla bát? 2. Proč bych sakra měla být party girl jen proto, že jsem na erasmu? 3. Proč by se kvůli erasmu měla moje osobnost měnit?

U třetí položky nemluvím o osobním růstu a rozšiřování obzorů, ale o všeobecném nepsaném pravidlu, že se na erasmu všichni rozchlastají a zásadně - až vtipně mění své zaběhlé návyky. Vždycky, když vidím poznatky typu: "Erasmus není rok života, ale život v roce.", tak se mi chce brečet a smát zároveň. Asi jsem tu erasmáckou zkušenost neprožila tak, jak bych měla. Koneckonců jsem za celý půlrok měla dvě piva (při návštěvě pivovaru) a nevkročila jsem ani do jednoho klubu. Nejvtipnější ovšem byly situace, kdy jsem se ptala, jaká ta či ona akce byla, a v 90% se mi dostalo velmi nespokojené odpovědi. Ale samozřejmě, že tam ti lidé chodili pořád dokola. To jsem trochu nepochopila. Abych toto shrnula: Pokud se někdo bojí jet na erasmus kvůli tomu, že to stejně není o studiu, tak se bát nemusí. Kdo chce studovat, studovat bude. Kdo chce pařit a jen tak nějak proplout (a v mnoha případech částečně vracet stipendium), tak to jde taky:) 

A co se týká třetí otázky - myslím, že stýskat se mi teprve bude. Nejsem stýskací typ, ale kromě krásně schůdné (doslova) Ljubljaně a super restaurací mi budou hlavně chybět noví přátelé. Někteří spolužáci byli opravdu skvělí. Stýskat se mi taky bude po některých kreativních úkolech. Například do rurální geografie jsme měli za úkol vytvořit sedmi minutový film. Jelikož na to naše Slovinské spolužačky celkem kašlaly, dělali jsme ho prakticky my dva s V.. Ale užili jsme si to moc. Nese poetický název "Migrace vrací úder aneb stárnutí obyvatelstva v Brkinách" a věnuje se depopulaci v chudší venkovské oblasti. Můžete se na něj podívat, jsme na něj náležitě hrdí. Kdyby nic, můžete se alespoň zaposlouchat do jazyka, ve kterém jsme měli veškerou výuku a zamyslet se, jak byste na přednáškách rozuměli vy:)

Z radosti ze shrnovaní shrnu i shrnutí: Erasmus byl skvělý. Nelituji ničeho, moc jsem si ho užila - i když to bylo asi vlastním způsobem, který mnozí nechápali. A pro ty, kdo se někam chystají: Neváhejte a užívejte si to tak, jak chcete vy; ne tak, jak chtějí ostatní.

P.S.: Pokud Vám bude někdo říkat, že se Vám víc vyplatí účet u KB, se*te na to. Jsou to vydřiduši.

Adijo:)