Příběh Sluneční soustavy

Rozhodli jsme se zajít do hvězdárny, a tak jsme šli. Těšili jsme se, až si sedneme do planetária a budou na nás na umělé kopuli chrlit hvězdy a příběhy o nich a dynamické projekce o střetu planetek, jak jsme si oba velmi matně pamatovali ze základních škol. Tak jsme si zamluvili vstupenky na Příběh Sluneční soustavy do hvězdárny a  planetária v Brně, aby nás, geografy (čti pseudo-geografy), astronomové vtáhli do děje. Všechno vypadalo velmi slibně.

Poté, co jsme dostatečně doobdivovali nově opravené planetárium na Kraváku, nám došlo, že máme na vstupenkách jakési exploratorium, které, zdá se, sídlí ve sklepě. To moc na projekční kopuli nevypadalo. Nevadí, říkali jsme si, určitě to bude fajn. Průvodce - zřejmě student astonomie - nás zavedl do sklepa, kde se nacházela jakási expozice o Sluneční soustavě. ,,A to je všechno?" říkala jsem si. 

No, průvodce se sice velmi snažil, evidentně základům rozuměl a snažil se je podat nějak snadno i pro pár dětí, které se šli podívat taky. Já se ovšem nic nového nedozvěděla, takže mě celá věc malinko zklamala. Vychytávek tam ale měli dost. Astronomický váhy, Foucoultovo kyvadlo nebo krabičky s juicem, které měly váhu dle gravitace na různých planetách nebo Slunci. Taky výbornou kouli, ve který byla směs vody a mýdla taková, že při otáčení skvěle simulovala atmosféru vnějších planet. Taky jsem si třikrát sáhla na meteorit, který mě třikrát kopl statickou elektřinou...

Kolem a kolem, čekali jsme něco jiného, ale možná jsme si jen blbě přečetli program. Příště už snad narazíme na tu projekci! A když bych o tom všem nic nevěděla, určitě by mě to uchvátilo. Docela se ovšem těším, až tam půjdeme zase:)