La la la la lalalaaa

Je krásné mít nějaký koníček. Mým je bezpochyby zpěv. Klíčovým okamžikem byl den, kdy jsem zašla do našeho gymnaziálního sboru. Začalo nás z primy 18 - celých osm let jsme to táhly 3. Tenhle sbor ve mě vypěstoval lásku ke sborové hudbě a dal mi jedny z nejhezčích okamžiků na střední (rozuměj okamžiky na které si i ráda zavzpomínám). Jednu dobu jsem dokonce chodila do čtyř sborů naráz a nebyl tedy téměř den v týdnu, který bych si někde nezazpívala (ne, že bych nehulákala prakticky nonstop i bez nich ;) ).

Když jsem přišla do Brna na výšku, tak jsem ani nepřemýšlela nad tím, že by pro mě sbor skončil. Jen bylo potřeba vybrat nějaký fajnový. A to se mi myslím povedlo. Abych spojila příjemné s užitečným, našla jsem si sbor na MU, což mi přihrálo na konto i pár kreditů (které se mi momentálně celkem hodí). Ve sboru jsem teď už pět let a jsem opravdu ráda, že jsem o něj zakopla. Není vůbec špatný. Sice už dlouho nebyl na žádné soutěži, ale snad zase brzo bude brázdit vody cen grand prix, jako tomu bylo v minulosti. V několika posledních letech se se sborem věnujeme spíše různým projektům, než acapellové hudbě, jak bychom mnozí chtěli. Ale zase tak moc si stěžovat nemůžu. Občas je to cool. (Teď přijde taková ta smradlavá samochvalná část, takže slabší žaludky nechť přeskočí dále.) Třeba jsme nahrávali filmovou (trailerovou) hudbu skladatele Thomase Bergeresena do alba Two steps of Heaven, která je naprosto úžasná - posuďte sami:

Nebo jsme jako sbor figurovali na turné The Beuty and the Beat - tedy turné Tarji Turunen (ano, ta z Nightwish) a Mika Terrany. Dokonce bylo z našeho koncertu vydáno i DVDčko (pokud by to někoho zajímalo, tak celé DVD někdo nahrál na YT:) Trailer k DVD si můžete shlédnout přímo tu:

Nejnovější projekt, který běží i teď, je opera. Ve spolupráci s Janáčkových divadlem zpíváme v úžasném díle od Bohuslava Martinů - Hry o Marii. Což o to, opera to je divná. Jsou tam 4 oddělené děje a vůbec - je velmi těžko pochopitelná a uchopitelná pro běžného posluchače. Buď se vám nelíbí vůbec nebo naopak hodně. A když ji slyšíte tolikrát jako my, musíte ji milovat. Propracované proplétání smyčců, výrazy v sopránových sólech, naivnost vánoční scény, která je jako pěst na oko vsunuta mezi dramatický souboj Mariken s ďáblem a upálenou sběhlou jeptišku Pascalinu. Příběhy, které se vás chca nechca musí dotknout. Na scéně je v celé opeře více jako 200 účinkujících (orchestr, 3 sbory, balet a sólisté) a to nepočítáme výpravu, kulisáře apod. Je to megalomanské dílo a já jsem opravdu ráda, že jsem měla příležitost si to zkusit. S děvčaty hrajeme panny moudré a pošetilé a také (velmi vtipně) jeptišky. Kluci to mají trochu akčnější - jsou to hotoví ďáblové.

My, panny.

Čeho si ovšem na našem sboru cením nejvíc je, že mi dal přátele. A to i přátele, se kterými jsme založili vlastní vokální uskupení! ILLEGATO je moje srdcová záležitost. Sešla se nás hezká devítičlenná parta, která mi o nedělích zdvihá náladu. Jelikož jsme spolu už přes rok, chceme si v únoru udělat vlastní koncert. Sice mám trochu obavy, abychom vše stihli zorganizovat, nicméně se na něj těším neskutečným způsobem. Máme namyšlenou spoustu věcí a jestli všechny klapnou, bude to pecka.

Na takovém vokálním uskupení je fajn spousta věcí. Je nás méně, takže se snáze domluvíme - třeba na repertoáru, organizačních záležitostech apod. Nemáme stanovenou žádnou přímou autoritu, která by nás cepovala za maličkosti a proti které bychom se všichni automaticky stavěli do opozice. Často se spíš jedná o zpívání s kamarády než o drilování drobných detailů. Je to mnohem lepší než sbor - vzájemně pracujeme na úplně jiných záležitostech. Každý je klíčový.

Takové vokální uskupení má ale i svoje mouchy. Je nás méně, takže se hůře domluvíme -  třeba na repertoáru, organizačních záležitostech apod. Nemáme stanovenou žádnou přímou autoritu, která by nás cepovala za maličkosti, takže se cepujeme navzájem všichni. Co hlava to názor. Kolikrát nás devět má i 10 názorů:) Ale i v tom je ta krása!

Illegato