Vymalováno

A je vymalováno... Na bílo. Je to jasný. V Japonsku je bílá barva smutku... Takový bílý pocit teď zažívám taky - v posledních pár dnech na VŠ (alespoň než se tam přihlásím znovu). Je to prostě jasný. Tuto zkoušku nepřežiju. Nemám šanci. Je to jako černé na bílém. Budu ta černá ovce na bílém podkladě. Na bílém papíře. Nedotčená vědomostma. Tabula rasa. Nepopsaný list. I tak bude vypadat moje písemka. Připadám si strašně. Jdu napospas zlým vlkům, kteří mě rozcupují. A já se nemám čím bránit. Za chvíli totiž už nebudu vědět ani kde je Brno... Prahu totiž nevím už teď.