Nikdy mi nikdo neumřel. Nevím jaké to je. Vířící myšlenky, které se stále vrací k jedinému tématu. Něco, co nedokážete plně pochopit, ačkoliv na tom není nic nepochopitelného. Nevím, jaké to je, když vás zasáhne realita situace, se kterou se prostě nechcete smířit, když je tak krutá, jak jen může být. Nikdy mi nikdo neumřel. Až do teď.
Poznaly jsme se v práci. Čiperná holka, co nikdy nemá pro slovo ani čin daleko. Neskutečně optimistické stvoření, které je tak lidské, jak je to jde, tak éterické a silné zároveň. Svými fialovo růžovými vlasy, perfektně nalíčenými očními linkami i čerstvým tetováním je to přesně ten typ dívky, kterých chcete být. Je to vaše šéfová, ale v prvé řadě je to kamarádka. Vzor. Kreativní, inspirativní a při tom všem svá. S tak silným charakterem, že vás to prostě zasáhne. Ale dobře. Je vám s ní prostě dobře.
Teď už ale není. Mému mozku stále nedochází, jak mohla tak mladá holka brzo odejít. Nedovedu si představit, jak se teď cítí její rodina. Jak se asi musí cítit její manžel, když se dívá na svou čerstvě narozenou holčičku a ví, že si jí k sobě její maminka nikdy nepřivine? Mrzí mě, že si tohle nové děvčátko nebude pamatovat svoji maminku taková jaká byla. Skvělá.
Stále mi to nedochází.
Žádné komentáře:
Okomentovat