Včera mi byla zvednuta nálada o 110 %. Z Hedvábného Lesku vypadlo, že se mu začátek mé bakalářské práce líbí. Prý moc často nechválí, ale mne pochválil (samolibý nejsamolibější výraz na mé tváři). Udělalo mi to ohromnou radost, protože jsem se opravdu snažila něco dobrého napsat a věděla jsem, že líp už to prostě nenapíšu. Že je to moje maximum. Navíc mi to zkontroloval i Těša, čímž jsem po jeho konstruktivních připomínkách něco málo poopravila a text byl upgradován. (Ráda bych mu takhle taky pomohla, ale jemu tam není opravovat co!;) )
However... dneska následuje těžké přistání rovnou na prdel a s naraženou kostrčí k tomu. Nevím, jak dál. Před očima bílo, v mozku mlhu. Musím načíst spoustu věcí, abych si zase vytvořila ten správný základ pro další psaní. Jenže to potrvá a času ubývá. Za tři týdny už bych měla mít další schůzku (tzn. za dva týdny napsat nejlépe celou kapitolu) a mám pocit, že ode mě teď očekává víc.
Tož se musím vzmužit a přilét trochu té kreativity do mých osmi prstů, se kterými datluji svoji osudovou - která tím, že má jít o odborný musí být prosta slov jako "touha". Prý to je ale ještě dobré. Měl chlapce, který neustále používal výrazy typu "zažehává plamen". Třeba se mu chtěl vlichotit...
Jde se na to. Držte palce!:)
Žádné komentáře:
Okomentovat