Přepadla mě stýskavá nálada. Chybí mi Island. Tedy chybí mi více věcí, ale teď přišel na řadu Island.
Když jsme se na letišti potkali s mignonkou, pronesla jednu věc, která se teď ukazuje býti drtivě pravdivou. ,,Island je návyková země. Však uvidíte, že se sem podíváte vícekrát!" tvrdila. Sice jsem jí věřila, ale teď na vlastní kůži zakouším, jak veliká pravda to byla.
Chybí mi ta krajina bez stromů se silným studeným větrem, vulkanickou pórovitou skálou a půlmetrovou vrstvou lišejníku pod nohama. Rozbité silnice i všudepřítomné ovce a nezapomenutelné scenérie. Malé majáčky, bublající smrduté solfatany a fumaroly. Chci se tam vrátit. Vím, že tohle léto to nebude. Ale třeba příští rok by se poštěstit mohlo. Chci objet celý ostrov a podívat se i do Akureyri. Chci potkat puffiny. Ty jsme prošvihli. To mě mrzí. A chci je prostě vidět!
Nebo, že bychom dali malou záplatu a mrkli se do Irska?
Sluneční koráb. Místo, kde se poprvé vylodili Vikingové.
Příroda vypadá skvostně i z okénka auta.
Islandští koně (vzrůstem spíše poníci, asi takhle sever nefunguje jenom na kytky...)
Žádné komentáře:
Okomentovat