Tak. A je po Islandu. A je po svatbě.
Je to úleva?
Nevím.
Z obou akcí tisíce fotek - a kdo se tím má probírat? Samozřejmě já. Takže už několik dní nic jiného než svatební fotky před očima. Upřímně se těším, až se dostanu k těm z Islandu. Dokonce i na ně pár lidí čeká. Nevím sice, jestli tak netrpělivě jak na ty svatební, ale čeká. No, vlastně i já na ně čekám.
Časově se nyní nacházím na jakémsi podivném rozhraní prázdnin (kdy mám trošičku i povinnosti) a školy (do které se mi nechce). Tam mě nebude strašit jen učení a docházka a dělání těch pošahaných cvik a všeho možného, ale i bakalářka. Jó, už se to blíží. Začínám se proklínat, co jsem si to vybrala za téma. Jestli já nebudu muset myslet statisticky... asi budu. Není zbytí. Začínám si zoufat, že nevím kde začít a jak to všechno uchopit. Tož můžu si za to sama. Aspoň mám skvělého vedoucího práce.
P.S.: Tento příspěvek o ničem vznikl na popud Těši, který si zoufal, že už tu dlouho nic nečetl. Nešlo říct ne, když měl ty narozky...
Já čekám na fotky z Islandu! Protože prý historky přijdou až s nimi :)
OdpovědětVymazat