Dnešek byl poměrně volný a příjemný. Do školy toho byla a je spousta, takže jak dopoledne, tak odpoledne byla na programu práce. Té ovšem nebylo toliko a když ji sdílím s někým drahým, utíká to lépe (s trochou štěstí mi občas připadá, že nepracuju;) ). No a jelikož se dnes přímo do školy nemuselo, udělali jsme si s Těšou malý výlet za jídlem. Cílem se stala malá hospůdka s výborným menu. Cestou k ní jsme sice museli čelit chybným domněnkám ostatních, že studujeme na Mendelově, ne na Masarykově univerzitě, poněvadž jsme vystupovali na jejich klasické zastávce, ale co by člověk (zejména já) pro jídlo neudělal, že?
Shodou okolností jsme museli cestou minout i nedávno znovuotevřenou kavárnu Era. Jestli jste o ní ještě neslyšeli, máte rádi funkcionalismus a disponujete větším finančním obnosem než malým, navštivte ji. Jen si musíte zvyknout na to, že si budete muset třikrát přesedat, než si vás všimne číšník. TEN číšník s šílenými blond-zrzavými kotletami a knírkem, čtyřprocentně vypadající, nevalného vyjadřování. Nejen díky němu se pro nás Era stala jakousi tabu zónou, ve které pokaždé vidíme sedávat jen skupinky důchodců.
Proč to zmiňuji. Odcházíme s Těšou totálně nacpaní výbornýma tortilama a míjíme Eru. Naproti stojí typický hippiesácký valkswagen, auto jež svým způsobem obdivuju. Pevně totiž věřím, že se v něm děly samé zajímavé věci:) Tenhle měl navíc nad maskou náhradní pneumatiku, což u mě vyvolalo vlnu emocí: ,,Hele, auto s čumákem," hlásím Těšovi. Ten se zadíval na auto a na Eru a pravil: ,,Vykopávka vedle vykopávky..."
Nebylo by to samo o sobě tak vtipné, když by naproti nám nešla jedna postarší paní. Jedna z těch, co vypadá, že se každou chvíli rozsype. Upřímně doufám, že neslyšela, co říkáme, protože výbuch smíchu zaznamenala určitě.
Žádné komentáře:
Okomentovat